Kysličník uhličitý: Koncentrace CO2 v atmosféře planety Země roste stále stejným tempem, ať se EU snaží, jak snaží. Za posledních deset let zastoupení CO2 v atmosféře vzrostlo z 0,37 promile na 0,39 promile. (Zbylých 99,96 % vzduchu je hlavně dusík, kyslík, argon a H2O.) Připomínám, že kdykoliv vydechneme, pustíme do atmosféry CO2. (Zastánci oteplovacího náboženství ať přečtou tento článek raději se zatajeným dechem.) Podle zastánců hypotézy o vlivu koncentrace CO2 na globální teplotu to mělo způsobit oteplení. Jenže nezpůsobilo.

Teplota: Průměrná naměřená globální teplota ne a ne růst. Od začátku tohoto století je stále stejná – na úrovni 14,5°C. Jako by si teplota nejenže nevšímala opatření, která Evropská unie přijala, ona si, globální teplota, dokonce ani nevšímá růstu CO2, toho zlého spojení uhlíku a kyslíku.

Kolik nás to stojí

Evropští komisaři vymysleli směrnice, europarlament je odhlasoval a premiéři a ministři v Radě EU posvětili. Naši poslanci je vtělili do našich zákonů, protože jinak by nám EU udělila pokuty. My, lidé, to platíme. Ročně 64 miliard.

Evropská unie vymyslela tato opatření:

1) Daň z elektřiny, uhlí a plynu. EU nařídila zemím zavést daň z uhlí, zemního plynu a elektřiny. Chtěla tak omezit spalování uhlovodíků, při kterém se spotřebovává kyslík a uvolňuje kysličník uhličitý. Stojí nás to 5 miliard ročně. Je to položka „daň z elektřiny“ na vaší faktuře za elektřinu. Je to přitom tak nesmyslná daň, že její výběr stojí 5 miliard a čistý přínos pro rozpočet je nula.

2) Povinné přimíchávání biopaliv. EU nařídila členským zemím přimíchávat do benzínu a do nafty biopaliva, má se jich tam přimíchávat 4,5 % resp. 6 %. Zdražuje to každý litr pohonných hmot asi o 1,70 Kč. Celkově tak doplácíme na biopaliva 10 miliard ročně. Biopaliva jsou sice také z uhlovodíků, takže se při jejich spalování uvolňuje do atmosféry úplně stejný CO2 jako při spálení ropy, ale EU si z nějakých důvodů myslí, že tím zachraňuje svět. Evropská komise má sice k dispozici studie, které potvrzují, že biopaliva jsou nesmysl, ale směrnice platí dál.

3) Zákaz žárovek. EU zakázala žárovky. Pokud má každá domácnost aspoň jednu zářivku i na místě, kde se zářivka pro málo časté svícení nevyplatí a vyplatila by se žárovka, utratili jsme za nadbytečné zářivky (chybně nazývané úsporné žárovky) navíc půl miliardy korun.

4) Kvóty na obnovitelné zdroje elektřiny. EU nařídila dělat 13 % elektřiny z tzv. obnovitelných zdrojů. Nařídila nám zvýhodňovat větrné elektrárny, solární elektrárny a biomasové elektrárny. Náklady vidíme z části na faktuře za elektřinu jako „příspěvek na obnovitelné zdroje“, z části je platíme dalšími daněmi skrze státní rozpočet. Celkově tak ročně platíme navrch za elektřinu zbytečných 40 miliard, o které je dražší, než kdyby tyto zákony neexistovaly a všechna elektřina se dělala z jádra, uhlí nebo plynu. 

5) Systém povolenek na emise CO2. EU určuje jednotlivým zemím kvóty na průmyslové emise CO2. De facto se tím omezuje průmyslová výroba a výroba energie v ČR. Členské státy mají za úkol své národní kvóty dále rozdělovat mezi jednotlivé výrobce. Je to jeden z nejhorších sociálně inženýrských projektů vůbec.  EU rozhodla, že ročně se v ČR smí „alokovat“ povolení na emise 85,445 mil. tun CO2. Je to centrální řízení ekonomiky podle modelu tomu dáme, tomu více, tomu méně, tomu nic. Vláda tak celkem 403 firmám přidělila povolení, kolik smějí vyrábět. Letos musí firmy za povolenky vládě platit 32 % z hodnoty povolenky, kterou Energetický regulační úřad stanovil na 325,79 Kč na 1 povolenku na emisi jedné tuny, což celkem činí 9 miliard korun. Těchto 9 miliard firmy zakalkulují do ceny cementu, tepla, elektřiny, aut, cihel, skla, papíru. Zaplatíme to nakonec my, spotřebitelé. Další ztráta je způsobena samotným kvótním omezením. Český průmysl se nemůže rozvíjet, dochází tak k podstatné ztrátě ušlé příležitosti v podobě omezení hospodářského růstu.


Petr Mach je ekonom a předseda Svobodných